Historie hodinek

Hodiny, čas, plynutí - to vše nás provází celým životem. Každý chce vědět i to, kolik času mu zbývá. To však již hodiny odhalit neumí. Do té doby nám musí stačit - že změříme plynutí času pomocí hodinek, které prošly evolucí od počátku věků.

Počátky měření času

Historie hodinek je fascinujícím příběhem lidské snahy přesně měřit čas. Tento příběh sahá až do starověku, kdy se lidé snažili sledovat čas pomocí přírodních jevů, jako byly pohyby slunce a měsíce. Jejich podoba se v jednotlivých časech měnila dle dostupných materiálů, možností dané doby i aktuálních módních trendů. Přestože jejich historie je dlouhá, ani v 21. století neztratily nic na své oblibě.

Můžeme se jen domnívat, jak lidé měřili čas ještě v době starověku. Lidé se pravděpodobně spoléhali na své instinkty, intuici, slunce a přírodu. Určité časové úseky jsou do dnes pojmenovány po zvířatech. Příkladem je slovo kuropění, které přichází časně ráno, kdy se probouzí kohouti a slepice. Tyto metody určování času samozřejmě nebyly nejpřesnější, proto staří Egypťané v roce 3500 př.n.l. vynalezli první prototyp slunečních hodin. Pomocí stínu, který vrhal obelisk na namalované značky v kruhu Egypťané zjišťovali přibližnou denní dobu. Hodiny byly omezeny na denní dobu, kdy bylo slunce viditelné.

K měření času byly využívány také vodní hodiny voskové hodiny nebo přesýpací, které byly sice minimálně náročné, ale potřebovaly stálou obsluhu. Vodní hodiny, známé jako klepsydra, které se používaly ve starověkém Řecku a Římě, měřily čas na základě regulovaného odtékání vody z nádoby. Tento způsob měření času byl přesnější než sluneční hodiny a mohl fungovat i v noci. Nicméně, omezené technologie a nedostatek přesných kalibrací znamenaly, že tato zařízení byla stále poměrně nepřesná.

První mechanické hodiny se objevily v Evropě ve 13. století. Byly velké a umístěné většinou ve věžích kostelů či veřejných budov, aby mohly sloužit celé komunitě. Tyto hodiny byly poháněny závažími a měly pouze jednu ručičku, která ukazovala hodiny. Tyto stroje vyžadovaly pravidelnou údržbu a seřízení, ale představovaly významný krok vpřed v přesnosti měření času.

Vývoj kapesních hodinek

Konečně, v 16. století přinesl technologický pokrok menší a přenosné verze hodin, známé jako kapesní hodinky. Byly ze železa a měly válcovitý tvar. Strojek v hodinkách byl velký a oproti dnešním hodinkám byly díky svému materiálu velice těžké. Některé z prvních kapesních hodinek měly pouze hodinovou ručičku, protože přesnost nebyla dostatečně vysoká na měření minut. Tyto hodinky byly často nošeny bohatými a vlivnými osobami a staly se symbolem statusu.

Hodinky se stále vyvíjely. V 16. století došlo k dalšímu technologickému pokroku, který umožnil výrobu přesnějších hodinek. Významným průlomem bylo zavedení perka, které nahradilo závaží jako zdroj energie. Tento vynález umožnil zmenšit hodinky na velikost, která byla skutečně kapesní, a učinil je praktičtějšími pro každodenní nošení. Mechanismus byl stále složitější a přesnější, což vedlo k rozvoji hodinářského řemesla v zemích jako Švýcarsko, Anglie a Německo. První sériovou výrobu kapesních hodinek započal Francouz Karel Cusin ve Švýcarsku. Hodinky byly stále poměrně dost velké, ale těšily se oblibě zákazníků po celé Evropě. První kapesní hodinky srovnatelné s dnešní dobou byly vyrobeny také ve Švýcarsku. Byly menší a tenčí, proto se snadněji nosily. Začíná také jejich zdobení a postupem času se z tohoto praktického doplňku stává šperk.

Nástup náramkových hodinek

Velká inovace nastala na konci 17. století, kdy hodinky dostaly i minutovou ručičku. Přesnost však získaly až v roce 1715, kdy hodinový strojek vylepšil Angličan George Graham. Díky tomu kolem roku 1722 vznikají první hodinky, které se nosí na zápěstí. Zpočátku byly náramkové hodinky považovány za dámský módní doplněk, zatímco muži nadále nosili kapesní hodinky. Dodnes se historici neshodnou, zda první náramkové hodinky připnul na zápěstí královny Alžběty I. Robert Dudley v roce 1571 nebo byla první majitelkou náramkových hodinek neapolská královna. Vyrobil je pro ni Abraham-Louis Breguet, jehož příjmení dodnes nese značka luxusních švýcarských hodinek.

Pokrok ve vývoji se následně zrychlil a v roce 1728 John Harrison vynalezl přesný chronometrový krok, následně quartzové hodinky. V roce 1793 vzniká jedna z nejznámějších firem na výrobu strojků – Eta. Jejich strojky se používají do dnes ve většině kvalitních hodinkových značkách.

Zlepšení funkce mechanických hodinek přišlo v roce 1795, kdy firma Brequet inovovala setrvačku. Specifická křivka tzv. Breguetova vlásku učinila hodinky přesnější a používá se dodnes.

Pánské náramkové hodinky se dostaly do popředí až mnohem déle. První uplatnění našly až v leteckém průmyslu, kdy v roce 1904 Alberto Santos Dumont vyslovil přání, aby při létání mohl používat obě ruce. Jeho přání mu splnil Cartier a vyrobil první pilotky Cartier Santos.

Vojenské potřeby pak výrazně přispěly k rozšíření náramkových hodinek. Během první světové války se ukázalo, že náramkové hodinky jsou pro vojáky mnohem praktičtější než kapesní hodinky, protože jim umožňovaly rychlý přístup k času bez nutnosti manipulovat s hodinkami v kapse. Po válce se náramkové hodinky staly běžným doplňkem i pro civilní obyvatelstvo.

V této době se také začaly objevovat první náramkové hodinky určené pro specifické účely, například potápěčské hodinky nebo hodinky pro piloty. Tyto specializované hodinky měly specifické funkce, jako jsou otočné lunety pro měření doby ponoření nebo vysoká odolnost vůči nárazům a extrémním podmínkám. V roce 1926 značka Rolex s vodotěsnými hodinkami. První vodotěsné pouzdro Oyster nasadili na zápěstí plavkyni Mercedes Gleitze, která se pokusila přeplavat Lamanšský průliv.

S titanovými hodinkami přišel jako první Citizen v roce 1970. Krátce na to ho začaly používat i další hodinářské značky jako například Festina či Casio. První solární hodinky přišly na trh v 70. letech 20. století. I na tento úspěch navázala značky Citizen, kdy vyvinula svůj solární pohon Eco-Drive.

Elektronické hodinky a quartzová revoluce

V polovině 20. století došlo k dalšímu významnému posunu v technologii hodinek – příchodu elektronických hodinek. První elektronické hodinky byly poháněny baterií a obsahovaly malé elektronické oscilátory, které měřily čas. Tyto hodinky nabízely větší přesnost než tradiční mechanické hodinky a vyžadovaly méně údržby.

Nejvýznamnějším milníkem v této oblasti byla quartzová revoluce v 70. letech 20. století. Quartzové hodinky, které byly poprvé představeny japonskou společností Seiko v roce 1969, využívaly krystal křemene k regulaci oscilací a zajišťovaly tak extrémně přesné měření času. Quartzové hodinky se rychle staly dominantním typem hodinek na trhu, protože byly nejen přesné, ale také levnější na výrobu než tradiční mechanické hodinky.

Tento vývoj vedl k dramatickému poklesu prodeje mechanických hodinek a mnohé tradiční hodinářské firmy čelily velkým problémům. Některé z nich, jako například švýcarská hodinářská společnost Omega, musely projít restrukturalizací a začít se orientovat na jiné trhy, například na výrobu luxusních hodinek. Jiní výrobci se zaměřili na kombinaci tradice a moderní technologie, například výrobou hodinek s automatickým nátahem poháněným quartzovým oscilátorem.

Moderní hodinky a technologie budoucnosti

Chytré hodinky se připisují značce Casio, která v roce 1983 představila svého digitálního asistenta v hodinkách. Ve stejném roce první chytré hodinky představila i společnost Seiko. Do jejich paměti šlo ukládat telefonní čísla a poznámky. V prvními hodinkami, ze kterých šlo telefonovat přišla společnost Samsung v roce 1999.

Dnes hodinky existují ve všech možných formách, od tradičních mechanických modelů až po nejmodernější chytré hodinky, které mohou sledovat zdraví, přijímat hovory, nebo dokonce fungovat jako plnohodnotný počítač na zápěstí. Zatímco mechanické hodinky se stále těší oblibě mezi sběrateli a milovníky hodinářského umění, většina lidí dnes nosí hodinky s quartzovým strojkem nebo chytré hodinky.

Budoucnost hodinek bude pravděpodobně spojena s další integrací pokročilých technologií, jako jsou umělá inteligence, biometrické senzory a nositelná elektronika. Hodinky mohou hrát klíčovou roli ve zdravotnictví, sledování fyzické kondice nebo dokonce jako prostředek pro bezpečné platby.

Současně se však zdá, že tradiční mechanické hodinky si udrží své místo na trhu, zejména jako luxusní zboží a projev prestiže. Hodinářské značky jako Patek Philippe, Audemars Piguet nebo Vacheron Constantin nadále vyrábějí hodinky, které jsou považovány za mistrovská díla, spojující tradiční řemeslo s moderním designem. A tak, i když technologie pokračuje v rychlém tempu, hodinky zůstávají symbolem elegance, technologie a historie, která má kořeny tisíce let zpět.

Tyto tradiční hodinářské značky jsou kromě kvality promítá známé i svou cenou. Obecně by se nejznámější značky daly rozdělit do 3 kategorií, kdy základní řadou jsou značky Edox, Certina, Tissot, Oris nebo Mido. Do vyšší kategorie spadají značky jako je Rado, TAG Huer, Breitling, Rolex, Cartier a Chopard. Nejvyšší kategorií je pak IWC Schaffhausen, Breguet, Piguet nebo Patek Philippe.

Kromě toho, že hodinkami snadno vyjádříte svoji image, naleznete zde i mnoho funkcí. Nejedná se pouze o ukazatel času, ale stávají se praktickým pomocníkem. Pokud navíc zvolíte prestižní značku, můžete se spolehnout na dlouhou životnost. Je zvykem, že takové hodinky se pak dědí z generace na generaci.

Už víte, které hodinky chybí vám?